Příběh elektromobilu: Spanilá jízda bez emisí
Vše začalo jedním úterním dopolednem, kdy jsem si v prodejně Citroënu vyzvedl na testování nový model elektromobilu Citroën C-Zero. Při předávání vozidla jsem se dozvěděl pár základních informací ohledně dobíjení, pedálů, automatického řazení..a mohl jsem vyrazit!
Moc jsem tedy netušil co můžu od elektromobilu čekat, nicméně jsem si sedl a pokusil se nastartovat. Po otočení klíče v zapalování se ozvalo pouze pípnutí a na palubní desce se rozsvítil zelený nápis Ready. Na automatické převodovce jsem zařadil D, pustil jsem ruční brzdu, povolil pedál a v tu chvíli se auto pohnulo jemně dopředu a já pochopil, že stačí brzdu pustit úplně a jednoduše se o nic víc nestarat. Nastartování a následně i samotná jízda je velmi tichá, což je na jednu stranu velmi příjemné a na stranu druhou, v podobě chodců neslyšících motor a skákajících mi pod kola auta, trošku nebezpečné.
Po několika začátečnických chybách, jako je nezvyk na absenci spojky a dalších drobnostech, jsem si s autem začal rozumět a konečně jsem si mohl užívat plynulou a klidnou jízdu. Pouze jsem měl stále tendenci sledovat dojezdové kilometry, stav nabití a otáčkoměr. Bylo to pro mne něco zcela nového, nehledě na to, že v tomto automobilu nelze bezhlavě jezdit a nevšímat si těchto ukazatelů na palubní desce, pokud tedy nechcete skončit někde u krajnice s vybitou baterkou a zoufalým výrazem v očích.
Jak napovídá i vzhled auta, Citroën C-Zero je praktický zatím spíše do města a na kratší cestování. Výrobce uvádí maximální hodnotu dojezdu 150 km. Ačkoli byla baterie úplně dobitá, po nastartování mi indikátor dojezdu neukazoval vždy přesně udávanou maximální hodnotu dojezdu, ale většinou o něco méně. Elektromobil zřejmě provede a upraví výpočet podle předchozího stylu jízdy. Pokud jedete úsporně a ručička otáčkoměru výrazně nepřekračuje Eco režim, dojezd činí cca 100 km. Roli však hrají i další aspekty, jako je počasí ad.
Je samozřejmé, že pokud je zima, v autě si zatopíte a když prší, musíte stírat. Co je samozřejmostí u normálního automobilu, může být u elektromobilu Citroën C-Zero luxus, který si na delší cestě nemůžete dovolit, jelikož při zapnutí topení se vám dojezd sníží o cca 20 km.
Ručička otáčkoměru se vám při jízdě pohybuje ve třech fázích:
První fází je Charge. Do těchto otáček se dostanete, když jedete z kopce, nebo když jedete a pustíte nohu z plynu. „Během zpomalování totiž motor začne fungovat jako generátor, který mění kinetickou energii vozu na elektrickou, kterou se baterie opět nabíjí” (odkaz). Bohužel v tomto režimu auto neudržíte nikdy moc dlouho, protože elektromotor má svůj odpor, který vozidlo brzdí.
Pokud jedete v klidu a nesnažíte se s vozidlem moc akcelerovat, drží se otáčky v režimu Eco, kdy se dá říci, že se baterie vybíjí v souladu s tím, jak ubíhají dojezdové kilometry. Ve chvíli kdy chcete pořádně zrychlit nebo se „předvést”, a že to u tohoto elektromobilu překvapivě jde, tak se vám otáčky dostanou na maximum. V tento moment má elektromobil plynulé zrychlení, které by mu mohl závidět leckterý spalovací automobil. Samozřejmě že se ale v této fázi vaše baterie vybíjí rychle a dojezdové kilometry rapidně klesají.
Pokud máte tedy v plánu delší trasu, omezený dojezd vás přinutí hrát si s plynovým pedálem tak, abyste co nejvíce šetřili „pohonné hmoty”, tedy elektřinu z vaší zásuvky.
Otestovali jsme Citroën C-Zero na cestě z Prahy do Třeboně, kde se konal XI. ročník největší odborné konference o bioplynu v České republice „Výstavba a provoz bioplynových stanic“ a s ní spojené vyhlášení vítěze ankety Spokojená bioplynka 2011. Tato města jsou od sebe vzdálena cca 143 km, což byl kámen úrazu. Při cestě do Třeboně nám počasí příliš nepřálo, pršelo a byla zima. Museli jsem stírat, bylo potřeba aspoň na chvilku zatopit a odmlžit okýnka, čímž jsme značně zkrátili dojezdovou vzdálenost, což zapříčinilo to, že jsme nakonec skončili na noc v Táboře, který je vzdálen 53 km od Třeboně. A to jsme v průběhu cesty dvakrát dobíjeli na pumpě. Na jedné jsme dobíjeli pouze hodinku a jak jsme zjistili, dojezdová vzdálenost za tu dobu moc nepřibyla. Na té druhé jsme již strávili hodiny tři, a to jsme k ní dojeli vyloženě “za pět dvanáct” a se zoufalým výrazem a prodlužovačkou v ruce prosili obsluhu zda u nich můžeme napojit elektromobil do zásuvky na „trošku delší dobu”. Prodavačky jen těžko skrývaly úsměv a zároveň i trochu obavy, zda když nám to povolí, nenastane pro ně nějaký problém.
Nakonec nám dovolily elektromobil dobít u nich (jinak by nás nečekalo nic jiného než odtahovka) a nám nastalo čekání a hlavně tři hodiny mrznutí v autě, než se baterie nabije na nezbytný počet dojezdových km do Tábora.
Do Tábora jsme tedy dorazili něco málo po půlnoci, kde na nás za úplatek v podobě krabičky cigaret čekal majitel ubytovny, který nás dokonce pustil na dvůr, kde jsme mohli nechat po zbytek noci dobít vozidlo na další cestu. Ráno jsme již měli „plnou nádrž” a před námi byla pouze 50ti kilometrová cesta do Třeboně, což již pro plně nabitý elektromobil nebyl žádný problém. Před Třeboní nás čekal úsek podobný horské dráze, vozovka chvíli z kopce, chvíli do kopce. V tomto úseku dlouhém asi 15 km se díky nabíjení držely dojezdové kilometry v rozmezí 75-72 km. Do Třeboně jsme dorazili v pořádku a stav dojezdu činil 70km.
Po přenocování v Třeboni a nabíjení v garáži jednoho penzionku nás čekala cesta zpět. Poučeni z předchozích nezdarů jsme si za cenu mrznutí zakázali topení, proti mlžení skel jsme pravidelně větrali a řidič se snažil o klidnou jízdu, kdy ručička otáčkoměru výrazně nepřekračovala režim Eco. Odměnou nám byl dojezd až 10 km před Benešov, kde jsme strávili příjemné 3 hodinky na pumpě, elektromobil napíchnutý do zásuvky na wc. Na dojezd do Prahy (ovšem stále radši bez topení) již nabití plně stačilo.
J. Pauer, M. Steyerová